Moje lektorské začátky

Moje lektorské začátky

 Na řecké pláži s německou turistkou

Čínský čchi-kung jsem se učila u české instruktorky. Mou první studentkou byla německá turistka na řecké pláži na ostrově Lefkada! A jak se to vlastně přihodilo?

Čchi-kung byla láska na první pocit! Není až tolik o pohledu, ale o pocitu, o prožitku. V sobě prostě ucítíte něco zvláštního, hřejivého, kouzelného a toužíte po další dávce tohoto opojného pocitu, až se pomalu stáváte závislým a potřebujete další dávku. Velmi záhy jsem propadla této závislosti a začala cvičit každý, každičký den.

Pravidelností se celé cvičení stávalo snadnějším a snadnějším a současně krásnějším, s mnohem intenzivnějšími prožitky. Mého pokroku si povšimla moje učitelka Míša Sklářová a jednoho jarního večera mi vnukla myšlenku: „Nechceš se přihlásit do školy pro budoucí lektory a čchi-kung učit?“ Vůbec by mě to samotnou nikdy nenapadlo, ale najednou mi nějaký brouček začal vrtat v hlavě: „Já a lektor?“ „Sotva něco umím a už bych měla někoho učit?“ „Jak se to dělá? A brouček se zavrtával víc a víc.

Až jsem kývla na nabídku a odeslala přihlášku do školy. Chvíle relativního klidu byla vystřídána obdobím pochybností „Zvládnu to? Mám na to? Co když nebudu umět učit? Naposledy jsem před pětadvaceti lety vedla oddíl kluků na dětském táboře!“ S těmito pocity odlétám v létě na vysněnou dovolenou na nádherný řecký ostrov Lefkada. Penziónek jsem si pečlivě vybírala přímo u moře, s kouzelnou květinovou zahradou. Každé ráno vyrážím (někdy sama a jindy i se synem) cvičit na mechově zelenou travičku s výhledem na klidnou mořskou hladinu.

A jednou ránou se přihodilo něco zvláštního. Na jindy prázdné pláži se objevila paní se dvěma dětmi. Já si začala cvičit jako obvykle s lehce přimhouřenýma očima. Po chvíli za mnou žena přišla a zeptala se mě: „Mohla bych cvičit s Vámi?“ Domlouvaly jsme se trochu lámanou angličtinou, ona Němka a já věčný student angličtiny. Postavila se proti mně a stala se mojí první studentkou. Cvičení jí nadchlo a ptala se: „Kde učíte?“ „Co je to za druh cvičení“? Trošku nesměle jí odpovídám: „Ještě neučím, ale budu!“
Vesmír mi poslal znamení! Ano mám se stát lektorkou a předávat a šířit toto úžasné energetické cvičení dál a dál mezi lidi. Po návratu z dovolené, posílena tímto vnuknutím, oslovuji svoje kamarádky s myšlenkou letního podvečerního cvičení v přírodě. První týden dorazily dvě, pak tři, až nás bylo pět a já si přes léto otestovala, že učit není vůbec snadné. Pocity z druhé strany barikády jsou zcela odlišné, ale baví mě to. A to je skvělé!