BODU ZLOMU – můj DÁREK

BODU ZLOMU – můj DÁREK

Na chvíli zavři oči. Představ si:
„Nikam nespěchám. Jsem klidný. Dělám, co mě baví. Mám dostatek času na své blízké. Vnímám sebe, své pocity. Netrápí mě žádná bolest ani nemoc!“

Co se Ti při této představě honí hlavou? „Pohádka pro děti“! Co by tomu řekli ostatní, že nikam nespěchám? Blbost!

Nesevřel se Ti žaludek úzkostí? Jako by Tě měl opustit nejvěrnější přítel?

A víš, že sis zcela sám a dobrovolně přivedl do svého života věrného kamaráda? SUPER kámoše „Permanentní STRES“!

Zdá se Ti to divné? Proč?

Nepřipadáš si v životě tak trochu jako lyžař na vodních lyžích? Potopil ses, ale zuby nehty se stále držíš tažného lana! Necháváš se vláčet pod hladinou. Modlíš se. Člun „sám“ zastaví! Dostanu šanci se nadechnout. Ale člun stále uhání dál a dál. A pozor! Dokonce zrychluje! Narážíš na útesy, ale se zaťatými zuby se stále držíš!

Křičíš: „Já se nemůžu přeci pustit!!! Kdo zaplatí hypotéku? Stupňují se finanční nároky dětí v pubertě, neplatící klienti, nezalitá zahrada, osamělý rodič, kterému musím oplácet jeho péči, nemocná tchýně, permanentně útočící termíny! A musím vyvést rodinku na lyže a v létě k moři, kdo na to vydělá?“

PRVNÍ „LEVEL!“

Nejdřív přichází menší varování. Opakující se lehčí nemoci. Nachlazení či angíny pořád dokola. Jedny antibiotika nezabraly. Vyzkouším jiné. „Nemocenskou?“ ptá se obvodní lékař. „To já nemůžu. V práci mě nikdo nezastoupí!“ odpovídáš už zcela běžně.

Sem tam bolest! Tu zabolí koleno, další týden rameno. Mávneš rukou. Jo to jsem si namohl v posilovně. Špatně jsem došlápl na tenise. Zaběhnu na masáž. To přejde.

Nic nechápeš! „Co bych měl chápat?“ Držíš se dál. Žádná změna. Vše běží se svých kolejích. „A proč taky? Troška bolesti to vydržím! Nachlazený je každý druhý. To je úplně normální (i když mám tu „rýmečku“ ob týden a jsem unavenější a unavenější…).

DRUHÝ „LEVEL!“

Tvoji ochránci si říkají: „Ty se vážně toho lana nepustíš? Nevidíš kam se řítíš? Budeme muset přitvrdit!“

Přichází „silnější“ dávky varování. Třeba vysoký tlak, častější a silnější migrény, kdy třískáš hlavou o zeď v naději, že se třeba migréna „rozbije“. Urputné bolesti v zádech, které se různě stěhují! Přesně toto býval můj dlouhodobý „normální“ stav!.

Jak se s tím žije? Řeknu Vám, nebyla to fakt žádná hitparáda! Trval dost dlouho. Nevzpomíná se mi na některé v bolestech probdělé noci vůbec hezky. Nemít malé dítě ve vedlejším pokoji, asi si to „hodím“! Tehdy jsem našla pochopení pro sebevrahy, co už tu bolest prostě dál snášet nechtějí!

Nebo může přijít vážnější úraz. Různé zlomeniny, přetržené šlachy, silný otřes mozku či nějaká „lehčí“ autonehoda!

Sice tě to na chvíli přibrzdí. Nadáváš na nespravedlnost světa. Proč se to muselo stát právě mě? Úraz na dovolené! U mě třeba totálně vykradený byt. Ale jen se trošku otřepeš, naskočíš do svých zajetých kolejí. To se prostě stává! Uzavřeš svůj případ!

TŘETÍ „LEVEL!“ aneb BOD ZLOMU!

„Nic nepochopil! Co nasadíme?“ Tví ochránci to s tebou myslí vždy dobře. Jen jsi trošku natvrdlý a pořád NECHÁPEŠ!

Silný kalibr! Vážná nehoda či úraz! Rakovina či jiná „smrtelná“ nemoc. Nebo, zejména u žen, se doslova a do písmena zabrnká na „nejcitlivější“ strunu! DÍTĚ! Co může být pro ženu horší než vážná nemoc / úraz dítěte?

Před jedenácti lety nastal můj „BOD ZLOMU“! Synovi během jednoho měsíce vypadaly všechny vlasy a postupně i řasy a obočí. Proč? Možná to bude znít úplně nepochopitelně a ani já jsem to ještě pár dalších let nechápala. Byl to DÁREK! Dárek pro mě!

Dárek, který po rozbalení začal mluvit: „Podívej se, jak žiješ? Kolik minut jsi za poslední roky věnovala sobě? Do kdy budeš ignorovat „svoje“ zdravotní problémy? Kdy už konečně uděláš nějakou zásadní změnu ve svém zpackaném životě?“

Cesta k uvědomění byla dosti dlouhá i trnitá. „Kolečko“ vyšetření klasické medicíny se do půl roku uzavřelo s diagnózou: „Totální alopecie“ (příčina neznámá)! Vydala jsem se hledat pomoc jinam.

Obešla soustu různých léčitelů, bylinkářů, terapeutů. Vylíčila s hrůzou v očích, že můj syn nemá vlasy! Prosila o pomoc. Byla zoufalá a vyčerpaná. Pár těch „co ví“ proneslo: „Nejdřív se musíte dát do pořádku VY! Jeho MATKA!“ Pak můžeme zkusit „synovy vlasy“, ale bez záruky! Někteří už ve dveřích odpovídali: „Vlasy! S tím Vám nepomůžu. To je nad mé síly!

Krůček po krůčku se mi začínaly otevírat oči. Učila jsem se. Poznávala a objevovala, až začala vidět souvislosti. Spojovací články mezi mým životem, tím, jak ho „vedu“, či spíše kam se v něm řítím! A na té cestě potkala úžasné lidi a metody, které mě vrátili ZPĚT!

CESTA VEN

Sama vím, že ta CESTA byla hodně, hodně náročná a zdlouhavá. Rozhodla jsem se, že začnu lidem otevírat OČI! Dříve, než nastane BOD ZLOMU!

Ráda bych pomohla i Tobě, pokud cítíš, že se pomalu a jistě řítíš nekontrolovanou rychlostí k tomu svému BODU ZLOMU! Ušetřím Ti ČAS i spoustu kroků „mimo“ správný směr!

NEČEKEJ! Nauč se pár „zkratek“!
Můžeš zkusit NETRADIČNÍ novinku. CESTY proti STRESU! A proč netradiční? CESTY jsou totiž protkané tím nejlepším ze všech metod, které mi v životě pomohly!

Vybrané prvky ze cvičení QI GONG a tradiční čínské medicíny, „záchranné“ body na BOLEST či nervozitu z reflexní terapie, velmi účinné a léčivé automasáže, zklidňující dechové a meditační techniky a práce i s tvou stále „zabedněnou“ hlavou vycházející z neurolingvistického programování.

Na výběr máš samostatný seminář CESTY proti STRESU nebo začni jako já postupně přes ČCHI-KUNG v propojení s meditacemi. V nabídce jsou jednodenní či víkendové kurzy nebo pravidelné lekce jedenkrát týdně na třech různých místech. Všechny aktuální akce ZDE!

Zpětné vazby (seminář CESTY proti STRESU):

Alžběta:
„Seminář se mi moc líbil 🙂 Pěkně mě to do toho ponořil. A to nečekané sdílení s vrstevníky bylo bezvadné. Ono totiž ten náš střední věk je kouzelný 🙂
Aha moment byl obří, že STRES je NÁVYK! Perfektní bylo, že jsem se dostala do stavu tepla kolem středu těla. Pocit je tak šíleně příjemný, že se mi stal návykový a chci jej zažívat pořád.
Co mi pomohlo byla myšlenka na svou oblast srdce, když jsem měla zběsilý víkend, myslela jsem na uklidnění toho místa. Chyběla mi v životě větší práce s dechem. Po velkých zdravotních potížích s bránicí ….zjistila jsem, že skoro nedýchám…“

Petra (využití v praxi):
„…zabouchly se dveře od baráku…to byla zajímavá situace v ségry baráku jen v mikině venku“…
Vše dobře dopadlo. Synovec naštěstí spal a než se probral stačila jsem se dát i zpět do pohody.
Někdy mě fascinuje, jak vše funguje. Takové načasování…synovce se ta situace vůbec netýkala.

Měla jsem s sebou skripta z kurzu, tak jsem si zacvičila a udělala koherenci.

Ohledně sobotního workshopu, za mě vše hezky plynulo. I to, jak to bylo sestavené mi vyhovovalo.
Jinak celý den byl pro mě velmi přínosný.“