PREVENCE aneb lépe ZAČÍT pozdě než vůbec!

PREVENCE aneb lépe ZAČÍT pozdě než vůbec!

Už více než rok s některými svými kolegy praktikuji 2x týdně o polední pauze půlhodinky s čchi-kungem přímo v naší zasedací místnosti. Úžasné odreagování a rozproudění „zatuhlé“ energie. Někteří stále opovrhují a do dnešního dne byl poměrně nezlomným odpůrcem „pomalého“ pohybu i můj šéf (dříve zarputilý „sportovec“!)

Co se přihodilo? Jeho několikaměsíční zdravotní problémy, neustálé běhání mezi doktory a různými léčiteli v něm konečně probudili cosi, co bych nazvala zpomalením a nový myšlením. Již několikrát mi vyprávěl, jak se budí bolestí, nemůže se otočit a přemýšlí, jestli není jeho diagnóza ještě něco „vážnějšího“!

Dnes se zjevil ve dveřích zasedačky a snažil se dle svého stavu provádět cvičení, co nejlépe. Po skončení za mnou přišel a říká: „Od příštího týdne začnu s vámi cvičit pravidelně!

BINGO! Možná bych se měla radovat, ale mě to dnes přivádí spíše k úvahám:
Musí člověk nejdříve onemocnět, aby došel k poznání? Musí si sáhnout hodně hluboko, někdy až téměř na samé dno, aby dokázal přehodnotit své životní priority? Proč „relativně“ zdraví a velmi aktivní lidé, nevěří na jakoukoliv PREVENCI, na nutnost občasného zpomalení, relaxace a při sportu zapomínají na rozcvičení, protažení a závěrečné uvolnění nahradí jedním „chlazeným“? Proč se honí z jedné aktivity do druhé (psychicky náročnou práci střídají adrenalinovými či vytrvalostními sporty a o „dovolené“ celosvětovými cestovatelskými zážitky) a vůbec nevidí jakou rychlostí a kam se řítí?

Je vždy nutné čekat na signály těla, aby si člověk dokázal uvědomit, že tak jako auto musí do servisu na výměnu oleje, na nějaké to “poštelování“, tak i on sám potřebuje „zastavit“, „natankovat“ a sem tam něco vyladit? Tělo začíná zvolna, přes častá nachlazení, nějaká ta menší svalová omezení……a když nemá žádnou odezvu, tak začíná přitvrzovat, třeba různými záněty, častými bolestmi svalů a klubů……. a stále nic, tak musí přijít STOPka většinou ve formě úrazu či vážnější nemoci!

Ve které jste fázi? Co Vám tělo signalizuje? Vidíte to? Není třeba včas zatáhnout za ruční brzdu a zkusit „změnu“ dříve než přijde něco vážnějšího?

Vždyť i ve staré Číně byli lékaři ceněni ne podle počtu ne-mocných a dle toho, když neměli žádné pacienty! Vše bylo založeno na PREVENCI! Lékaři na císařském dvoře byli často o hlavu kratší, pokud jejich panovník onemocněl. Vím, že dnes tu takové lékaře nemáme, ale o to víc by si každý měl uvědomit svou vlastní zodpovědnost za kvalitu svého života, a v jaké kondici ho chce prožívat.

Podělte se o své názory či životní zkušenosti.